"Kleberci,vy jste génius nebo šarlatán" nebo nějak tak to řekl
Tomáš Knoflíček
výstava při příležitosti dnů otevřených dvěří v gvuo. v této instalaci jsem se snažil dotknout tématu zábavy a konzumu umění, ale taky tendence v nových médií a tématech té doby, bylo to taky o marnosti a chtíči umělce dělat světové umění a být slavný a já to chtěl těm lidem na chvilku dopřát, i sobě. byla to sebeironizující výstava, kde bylo řečeno, že tím nechci nic říct a že se jedná o čistě konzumní činnost. výstavu uvedl v angličtině radan vašulín. nikdo nerozuměl ničemu.
2017/ GVUO / ostrava
social sculpture
𝘃𝗶𝗱𝗲𝗼𝗮𝗿𝘁 / 𝗼𝗯𝗷𝗲𝗸𝘁𝘆 / 𝗳𝗼𝘁𝗼𝗴𝗿𝗮𝗳𝗶𝗲
Vernisáž 19:00
𝙨𝙪𝙥𝙚𝙧𝙘𝙤𝙤𝙡
Výstava si neklade za cíl něco objasnit či prohlubovat znalosti nebo vytvářet obsahy.
Jedná se o čistě konzumační činnost.
vystavující:
Eliška Kupcová
Barbora Jahodová
Anna Stepanova
Zuzana Šrámková aka Loučka Rozptylová
Max Lysáček
František Mucha
Ludor Kovačik
Jiří Zavřel aka Jiří Zavařen
kurátor:
Lukáš Kleberc
2017/ two places: 1. Ostravian University - department of art , 2. Bauhaus (after Plato) /
ostrava
instalation/ art research / performance / situation game
umělecký výzkum.
měla dvě části, první na fakultě umění jsem postavil v rohu místnost jako filmový plac, stage kde se odehrála performance při které jsem vzsvětloval vyučujícím jak nerozuměnjí a ani nemohou rozumět současnému světu neboť nebyli vzchováni s počítačem, zde byla vystavenamalba dítěte ve virtualitě. v druhé části, které se odehrávala v hobby marketu bauhas, jsem postavil podobnou stage, zde již byly velkoformátové malby jinocha a dívky. jinoch se oddával narcistické sexuální praktice a dívka se dívala přes vr brýle někam. ústředním tématem byla změna pohlaví jako součást virtuality aneb jak se virtualita již promítala a primíta do hmotného světa daleko dříve než byl počítač. pro vysvětlenou, když píšu o deformaci jedná se spíš o extenzi já do nových forem, do nových těl. V tomto směru mě výzkum navedl do pesimistických vizí společnosti založené na samotě, tužbách změn těl (volby avatarů) a žití života ve virtualitě jako světa který si svobodně volíme (dle naších možných kapitálů)
2018 / karlin studios / prague
instalation / first personal specific
poslední a první výstava pod hlavičkou galerie,která se vyznačuje renomé v současném umění v Praze. Místo očekávané výstavy jsem udělal výstavu pro děti. Výstava měla v sobě témata jako např. osobní mytologie, smyšlené bajky, pohádky. při této výstavě jsem pracoval s několika lidmi, přáteli a každému jsem dal nějakou roli. např. traveler marian, pes kája, barbora spisovatelka, karolina svědek, sufus jako spirit. během vernisáže jsem nechal hrát v protoru galerie cikánskou kapelu, tu jsem požádal aby zmeníla místo, dvakrát. nakonec hráli na dětském pískovišti před galerií.
výstava byla hotova den před ukončením. rozbořil jsem ji v noci a pozval kurátorku caroline pro kterou jsem nachystal novou instalaci. v této jsem recykloval téma deformace identity a vystavil obraz dítěte ve virtualitě a nemocniční postel.
carolině jsem pak daroval růži, neměla to lehké se mnou ten měsíc příprav
2016 / ostravien university - department of arts / ostrava
social sculpture
vánoční večírek fakulty umění:
postavil jsem boxerský ring a pozval dětský pěvecký soubor aby zpíval koledy při souboji umělců o titul mistra fakulty umění.
2016 / ostravian university- department of arts /ostrava
apropriace
chtěl jsem vědět jak lidé vnímají slovo krize,obsah slova krize a jak a v čem vnímají krizi v současnosti. taky mě zajímalo jestli krizí právě prochází a jakou formu krize zažívají.
dal jsem teda jenom to téma a studenti mi zapůkčili své díla a já je dal do kompozice. zajímalo mě co vznikne.
přišla mi nominace na cjch2017.
napadlo mě, že si trochu pohraju s tím. udělal jsem fake email - cenajindrichachalupeckeho@cjch.cz. zjistil jsem emailové adresy na snad stovky umělců (to byla docela práce, ještě že mi pomáhali radan se zuzkou), a posílal jim emaily, že jsou nominováni. pak jsem udělal fake událost na fb ohledně předávání ceny. měla být v forum nova karolina což je nechutný obchoďák. hodně lidí to sežralo, dokonce i čt. docela sranda. škoda že jsem se posral a nenechal to četečko dojet do karoliny místo do scaly.
hack of cjch2017
2017
to je takové moje guilty pleasure. od roku 2016 dělám ve městě takové miniměstečka. Jsou to krátkodobé struktury ve městě. Hraju si na staveništi, mám rád rozbořený a narušený prostor města. poslední roky, asi dva už ani nedělám městečka, jenom koukám na instalace dělníků. občas do toho trochu zasáhnu. měl jsem takovou myšlenku, že si tohle téma tak přivlastním, že nakonec kdokoliv kdo uvidí ve městě nejaké staveniště s random materiálem tak si bude myslet, že je to moje socha. haha. jednou se mi to povedlo.
2018
atelier des refuses
ostrava czech
collaboration with Pauline Ammann
s pauline jsme jezdili na dumpster a zeleninu a ovoce jsme rozdávali na univerzitě v prostoru sklepa který jsme začali okupovat. ten prostor jsme okupovali neboť se na univerztě nic nedělo a jíst šlo jen z automatu. tak jsme začali vařit a pobízeli jsme studenty ať vaří s námi nebo k jakékoliv jiné aktivitě. nakonec tam chodili na polévku všichni, včetně vyučujících. pak nás tam i nechali, ovšem během toho jsme naráželi na nesmyslné opatření např. že polévku můžeme jen ohřívat ne vařit apod.
zeleninu, kterou jsme nespotřebovali nebo nedarovali jsme dávali na vernisážích na stoly s pohoštěním
a taky jsme si teda hráli, z plato galerie byli pak na nás docela nasraní ale ty jo, tak výstava nese název temporary structures, michal měl takovou přednášku, no neudělej to. pro vysvětlenou: dali shnilou dýni do kanálu v galerii. to byla taková keška pro michala,měl to být pěkný vtip ale nikdo se tomu nezasmál krom nás dvou
2018
collaboration with Pauline Ammann
germany
https://paulineammann.wixsite.com/artwork/occupation2
napsali jsme na jeden open call do německa, že cestujeme a že bychom je rádi navšívili. přijali nás i bez bez cv, portfolia jen to, že je navštívíme asi stačilo. na místě nevěděli co si o nás myslet. během chystání jsme dělali různé moves nebo-li tahy, jak jsme tomu říkali. třeba já jsem poprosil o to jestli bychom mohli změnit kompozici v kuchyni neboť ke stolu jsme se všichni nevešli. s pauline jsme jedli z jedné misky, podepírající misku oběma našema dlaněma. pauline zorganizovala výlet celé bandy umělců na místní slavnost si dát pivo. během cesty jsme se vyfotili s turistama z indie. nakonec jsme si měli vybrat kde budeme spát. našli jsme v white cube zeď za kterou se dalo vlézt. byla plná nepořádku, smetí , tam jsme si ustlali. kontiki, pes od pauline, hryzala velkou kost kterou jsem ji koupil.
s pauline jsme pobývali v její vesnici v údolí švýcarska. hledali jsme práci a nakonec jsme našli paní, která se přestěhovala do starého domu, který byl plný odpadků po bývalých majitelích. vyklízeli jsme prach a starou špínu. během toho jsme dělali performance a paní, která měla ráda umění jsme přesvědčili, že uděláme výstavu. aspoň ten úklid byl o něco zábavnější. třeba já jsem naintstaloval do sklepa tyčky jako bývá u archeologických vykopávek. našel jsem tam nějaké plastové věci a do toho staré mince a bronzovou misku. misku jsme nazval že je grálem. pauline zavolal na místní archeologickou asociaci, že jsme našli zajímavé kousky. bylo toho víc , v podstatě pořád něco ale jen si vzpomínám teď na toto. jo ještě tam měla pauline performace že upekla tradiční sušenky a rozbíjela kladicem keramické domečky, takové ty typické pro švýcarksko. to byl asi docela šok pro diváky, což byli spíš jen rodinní příslušníci její.
2018
collaboration with Pauline Ammann
switzerland